Zase se vraždilo!!! Aneb procházka s mými oblíbenými detektivy

Procházka literární.Musím se přiznat, že moc rád čtu detektivní romány. Vím, že jsou naprosto nereálné, že v reálném životě není ani tak dokonalá vražda, jako spíš nedostatek pracovních sil v policejním sboru, nedostatek techniky, znalostí a umění si dát dohromady souvislosti,  tím pádem se hodně případů nevyřeší. Ale mám rád dobrou detektivku, která vás překvapí. Dobrý spisovatel dokáže vytvořit věrohodného detektiva, který může vyřešit tucet vražd během jeho života, dozvíme se nejen, kdo vraždil, ale proč, dozvíme se, kde žije detektiv a jak, kde pracuje a jak pracuje. Pokud je nám známé město, kde se příběh odehrává, celý příběh je o to barvitější.

Pokud se stala vražda v Paříži, jednom z nekrásnějších měst na světě, tak je možné, že vraždu řešil komisař Maigret. Ženatý, bezdětný, bručoun, který má rád dobrý tabák a dobré jídlo a pracuje systematicky, až objeví pachatele. Paříž, o které čteme v románech G. Simenona se trošku změnila, přesto však najdete v Paříži Policejní prefekturu, kam Maigret chodil do práce. Nad řekou Seinou se tyčí ono policejní ředitelství, kde Mairgret pracoval.

Skoro si ho představuji, trošku těžce dýchá, stoupá do oněch 148 schodů, než vyjde do své kanceláře,  a je zamyšlen nad nejnovějším případem.

Paříž se za ta desetiletí, co poprvé vyšla kniha o Maigretovi, změnila hodně. Zůstalo sice hlavní sídlo policie, Zlatnické nábřeží, ale změnilo se sousedství, kde Maigret žil. Ale Pigalle, kam často Maigret chodil, se změnilo, nehdejší hospůdky, bary, kde potkával členy podsvětí, byly nahrazeny sex shopy a červenými lucernami. Přesto část Paříže je stále stejná, Place de Voges, umělecké galerie či nábřeží řeky Seiny, ulice dlážděné kostkami, stromy lemující ulice, pouliční lampy osvětlující milence či pejskaře v parcích, tam všude najdete duši Maigreta. Simenonův Maigret vyslýchal hodně svědků či podezřelých sám, toulal se Paříží, zastavil se občas v bistru tu a tam, v knihách je popsána Paříž před 2. světovou válkou, náměstí Clichy, Pigalle, Rue Saint Denise, Haiseman boulevard atd.

PARIS QUAI DES ORFEVRES poblíž Ponf Neuf a Rue de la Cite

Z Francie je nedaleko do Anglie, kterou mám též moc rád, a Londýn je obrovským kontrastem anglických maloměst a vesnic.

Anglický venkov, kde se skrývá vrah, to bude případ pro inspektora Wexforta  z knih Ruth Rendell. Inspektor pracuje často s netypickými postavami. Wexfort je spíš pasivní, tichý, dominuje mu manželka a jeho dvě dcery, avšak svou práci dělá dobře a vždy dořeší případ.

Rendell ráda dosazuje outsidery, osoby, které se skrývají před světem, osoby mentálně narušené, a anglický venkov je ideální místo pro vraha, komunita přijme nového obyvatele a pak již drží spolu. Ač vědí o sobě mnohé, často mlčí a nespolupracují ochotně s policií.

Další anglická spisovatelka, která píše psychologické a krimi romány je Margaret Yorke. I ona popisuje idylický anglický venkov, ale spíše než detektivem a řešením vraždy, se zabývá zločinem samotným, psychologií pachatele i oběti, Yorke nás pomalu vede k zločinu, zatímco popisuje domy a okolí vesnice, její obyvatele a detektiv, který vyšetřuje vraždu, zde není v popředí.

Anglický venkov se moc nemění, afmosféra je stejná, lidé jsou milí, ale uzavření. Drží při sobě, pomáhají si.

Na venkově v Anglii se čas zastavil, staré domy, obrovské vily, malé vesnické komunity vás potěší, stejně tak anglické hospůdky.

Anglický venkov

Oproti tomu drsné přístavní město Ystad ve Švédsku patří nezaměnitelně k inspektorovi Wallanderovi. Kurt Wallander je rozvedený, samotář a nepříliš společenský muž ve středním věku, který postupně odhaluje zločiny, které nás seznamují nejen s městem Ystad, ale i oblastí Skane, kde je osobitá a krásná příroda a lidé pohostinní. Spisovatel Henning Mankell si je ale vědom nové tváře Švédska, proto jeho inspektor Wallander řeší vraždy nejen místní, ale i vraždy mezi nelegálními uprchlíky, ruskou mafií, Wallander zavítá do Litvy, kde je vidět ještě stopa starého režimu, korupce a mafie, která má svoje lidi i v řadách policie. Pak se ale Wallander vždy vrací do svého bytu na Mariagattan, do Ystadu. V knihách se postupně rozvíjí jeho osobní život, postupně se vyřeší jeho komplikovaný vztah s jeho jedinou dcerou, Lindou. Nakonec i jeho dcera začíná pracovat pro policii. V Ystadu jsem ještě nebyl, snad se jednou podívám, jak vypadá ono prostředí, kde Wallander pracuje.

Pokud se chceme vydat přes velkou louži do Ameriky, tak můžeme sledovat práci Steva Carelly, který pracuje v 87. okrsku fiktivní části New Yorku Isoly. Isola je ve skutečnosti Manhattan. Autor 87. okrsku, Ed McBain, postupně vytvořil fiktivní svět, každá jeho kniha začíná oním známým:

Město na těchto stránkách je imaginární. Všechny postavy a místa jsou fiktivní. Jedině policejní technika vyšetřování je založena na známých a zavedených vyšetřovaích metodách policie.

Ed McBain vlastním jménem Evan Hunter, napsal desítky detektivních příběhů z velkoměsta, kde o zločiny není nouze. New York se za ta léta, za která píše McBain detektivky, změnil, ale ne nijak drasticky. Spíš se změnily vyšetřovací metody a vztahy  mezi obyvately USA. A to vše je v knihách McBaina patrné, spisovatel nás provede New Yorkem, který dokonale znal. Narodil se tam a žil tam, dýchal vzduch velkoměsta a znal dobře všechny části New Yorku.

fotografie:http://www.pariscool.com/album/galleries/toutes/010023_paris_automne_quai_des_orfevres.jpg

http://www.dreamstime.com/english-countryside-thumb4105957.jpg

http://www.britishcouncil.org/mankell_s-ystad.jpg

http://pics4.city-data.com/cpicc/cfiles38555.jpg